KNIHOVNA ALCHYMISTY

12.02.2020

Pondělí ráno, sleduji TV a zprávy o počasí. Hlásí jednu z největších bouří za posledních 15 let. Podívám se z okna a vidím jak vítr ohýbá středně silné stromy, lomcuje s naším obytňákem, normálního jedince by ven nedostali ani za pytel zlata...Ani za dva....

"Hele lásko, venku to je stejně dneska na hovno, s malým nikam nepůjdeme akorát by nám ho odfoukl vítr. Pojeď na urbex"

"Ses zbláznil???V tomhle???Ani mě nehne, nejsem magor!!!"

"Minule jsem vyčmuchal zámek, kde je nádherná alchymistická knihovna, jsou tam krásný schodiště, nádherný....." "Mlč už. Jedeme! Oblíknu Maxe, ty přistav auto!"

Promnul jsem si ruce, s lehce šibalským výrazem jsem se usmál, zamyslel se nad tím, jak je snadné ji přesvědčit, když se jedná o urbex a šel připravovat techniku.


Cesta byla zajímavá, leč ačkoli nemáme zámek víc jak hodinu cesty od baráku, jeli jsme hodiny dvě. Vítr byl tak silný, že nás to velmi brzdilo. Po nějaké době jízdy jsem si říkal, zda jsem neudělal chybu, když jsem ženu přesvědčil o dnešním výletu. 

Po větrných útrapách konečně přijíždíme k zámku a parkujeme auto.

"Ženo, klasika?"

"Jo. Běž, okoukni terén, zjisti co a jak, pak se vystřídáme a ty zas budeš hlídat Maxe"

"Ok" Pusa, popřání good luck a vydávám se směrem k zámecké zahradě...

Kvůli silnému větru jsem si dával v parku velký pozor, staleté stromy ohýbaly svá těla pod úhlem, který se mi nezdál úplně v pořádku, neustále jsem si hlídal vše nade mnou, protože by stačila jedna dobře padlá větev a dnes bych možná nepsal tenhle článek.

Pomalu obcházím celý zámek a po chvilce pátráni vidím cestu. Samozřejmě, tak jako každý správný urbexer, jdu vchodem který nepotřebuje jakýkoliv můj zásah, použití techniky nebo hrubé síly. Vstupuji a zjišťuji, že jsem v domě pro služebnictvo. Procházím domem a pomalu se blížím ke dveřím do zámku...

Hned v prvních momentech, kdy jsem vstoupil do zámku, mi spadla brada. A to doslova. Z venku nehezká, oprýskaná budova, která uvnitř ukrývá nesmírnou architektonickou krásu. Každá místnost je jiná než ta předešlá.

Procházím každou místnost, kochám se a fotím. Myslím na to, jaké se dřív budovaly architektonické skvosty a jaká je škoda, že v dnešní době se staví víceméně šedivé a hranaté stavby. Zamýšlím se nad osudem tohoto místa. Mnohdy jsou taková místa předurčena k zániku jen proto, že jejich prodejní cena je moc vysoká a náklady spojené s rekonstrukcí by tuto částku ještě o mnoho navýšily.

A jak si tak přemýšlím a v tichosti vstřebávám atmosféru, otevřu dveře do další místnosti naskytne se mi dech beroucí pohled! Knihovna alchymisty, můj dnešní cíl!

V němém úžasu prohlížím nábytek, schodiště vedoucí do vyššího patra, police, ve kterých kdysi musely být desítky, možná i stovky zajímavých a vzácných knih, mezi kterými jistojistě byla i ta s návodem na výrobu zlata :) 

Kochám se snad půl hodiny a klidně bych dokázal i déle, ale rozpomínám se na ženu čekající v autě a na peprná slova, kterými mě počastuje pokud se tu budu ještě chvíli vznášet mezi regály a popouštět uzdu svojí fantazii, takže se raději odpoutávám a mířím ke schodům, které by mne měly přivést na nádvoří.

Scházím po schodech do nižšího patra a vidím velké dveře s kovanou klikou, beru za ní a rozprostírá se přede mnou nádvoří. Chtěl jsem ho jen tak přejít, v tichosti zmizet a jít do auta, ale všiml jsem si zajímavých dveří ve druhé části nádvoří a jal jsem se je ještě ozkoušet. Šestý smysl nezklamal, protože to byly dveře do zámecké kaple. Do krásné a velmi zachovalé kaple! Kochám se malbou, varhanami, vybavením...

Tak a teď už opravdu musím jít, jinak mě žena sejme :D Pomalu se ploužím do auta, duchem ještě na zámku. Ukazuji do okýnka ženě zvednutý palec a můj úsměv na tváři alá měsíček na hnoji jí prozrazuje, že se má na co těšit....